Ahoj, takže jak jsem řikala, chci sem psát každý týden článek, který se bude něčeho týkat.. ale nevím o čem.. momentálně mám jen jeden problém, ale o tom neumím psát, a navíc,.. vzhledem k tomu, že to tu nikdo nečte.. a pro ty co to čtou.. to nemá cenu psát.. myslím, že to tady smažu..
Ale tak.., aby se neřeklo poslední článek.. hezky se v tom rozepíšu.
Takže abych se tak nějak vypovídala...poslední dobou jsem se úžasně smířila ze střední a z lidma tam... ale uvědomila jsem si, že ze základkou nemám už nic společnýho.. ani s lidma s kterýma se stýkám a už vůbec ne s lidma s kterýma se nestýkám. Zjistila jsem, že už si s nima nemám co říct, přestávám si rozumět, i s lidma, který sem považovala za nejlepší kamarády. Chvílema mi lezou absolutně na nervy, ale chvílema.. prostě. je to jistota která tu pro mě je... sice tu nejsou pro mě úplně vždycky.., ale prostě jsem na ně zvyklá. Na jednu stranu se nechci smířit s tim, že už jsem na střední a že to je teď můj život.. ale on je.. život trvá kolem 70 let.. mě je 15.. nemůžu za svůj život a za ty kdo v něm mají být považovat to a ty co jsem potkala doteď. Aby toho nebylo málo zamilovala jsem se do jednoho (možná teplýho) týpka u nás ve škole.. Dneska jsem ho po Vánocích potkala poprvé a skoro se na mě nepodíval... já vím, že si to uvědomuju nějakej tejden.. ale jako by na to už nemám sílu, chci se toho nějakým způsobem zbavit, a vykašlat se na to na všechno a nemusit nic řešit, o nic se snažit... když vím, že se skoro ani nepotkáváme, takže by moje snaha byla stejně k ničemu, ale zároveň prostě... tomu chci dát nějakou šanci.. co když on do mího života patří? a má tam teď být? Ale co když ne? a já se teď budu akorát trápit, a on mě sotva pozdraví.. Prostě.. mám chuť se na všechno ale doslova vysrat. a mít chvíli klid, na školu, na učení, na kluky, na něj.. i na některý mrchy, který se považujou za kamarádky.. prostě na to nemám sílu.. Tak to by vám mohlo stačit. Loučím se sváma.. Zbohem. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj názor. :)